„V té dietní kole není žádný cukr. Tak to přece můžu, ne?“ Fajn, člověk může cokoli.
Jak to ale je s těmi sladkými potravinami a nápoji bez cukru a se „ZERO“ množstvím kalorií?
Umělá sladidla byla vytvořená s nadějí, že významně přispějí k boji s pandemií obezity. V principu jde o zachování tolik žádané sladké chuti jídla nebo nápoje (viz také http://sportdefacto.cz/2020/07/06/cukr-jako-droga/) při velmi nízkém, případně dle reklamy „nulovém“, množství energie. Bohužel otázka bezpečnosti jejich konzumace a případných vedlejších efektů je stále kontroverzní téma.
Klasifikace sladidel
Umělá sladidla můžeme rozdělit na nutriční (obsahují sacharidy) a ta, která sacharidy neobsahují. V prvním případě takové sladidlo obsahuje kalorie (energii), v druhém případě jsou kalorie obsaženy minimálně nebo vůbec. V potravinářském průmyslu se využívají 3 typy sladidel (Liauchonak et al., 2019):
- vysoce intenzivní sladidla (syntetická nebo přírodní; 2 kategorie: kalorická a bez kalorií)
- alkoholické cukry (v menším množství v ovoci a zelenině, masivně komerčně vyráběny)
- přírodní sladidla
Fyziologický efekt nekalorických sladidel
Úloha nadměrného příjmu cukrů ve vzniku a rozvoji chronických kardiometabolických a jiných onemocnění je poměrně dobře známá (viz také http://sportdefacto.cz/2020/08/15/low-carb-1-uvod/). Ovšem mechanismy, jak v organismu člověka fungují nekalorická sladidla, jsou bohužel stále nejasná. V této souvislosti se nejčastěji zmiňují 3 potenciální aspekty (Liauchonak et al., 2019):
- působení nekalorických sladidel na receptory sladké chuti,
- působení nekalorických sladidel na střevní mikroflóru,
- působení nekalorických sladidel na naučenou odpověď na sladkou chuť.
1. Působení nekalorických sladidel na receptory sladké chuti
Specifické receptory sladké chuti v ústech rozpoznávají chemickou strukturu látek, které způsobují sladkou chuť, a to bez ohledu na to, zda jde o kalorická nebo nekalorická sladidla (Laffitte et al., 2014). Podráždění těchto receptorů dále aktivuje buněčné signální mechanismy, např. dochází k zvýšení vnitrobuněčné koncentrace vápníku a jiných neurotransmiterů. Specifické receptory sladké chuti byly rovněž nalezeny v gastrointestinálním traktu, žlučovém systému a respiračním systému, což může naznačovat další možný efekt nekalorických sladidel na organismus člověka. Co se týče gastrointestinálního systému, tyto specifické receptory sladké chuti byly objeveny v buňkách, které produkují nejrůznější hormony ovlivňující metabolické procesy, zejména pak rovnováhu v systému „hlad-nasycení“ (Han et al., 2019). Tento fakt může vysvětlovat, jak nekalorická sladidla přispívají k rozvoji inzulínové rezistence a metabolického systému (Liauchonak et al., 2019).
2. Působení nekalorických sladidel na střevní mikroflóru
Střevní mikroflóra se nejen značně liší mezi jedinci, ale zároveň se během života může vlivem nejrůznějších externích faktorů, používání antibiotik a typu stravy měnit. Právě dieta má na složení střevní mikroflóry až 10 % vliv, což je považováno za velmi významné (Salonen et al., 2014). Existují silné náznaky toho, že nekalorická sladidla mohou ovlivnit složení střevní mikroflóry a propustnost střevní stěny vedoucí k mírnému chronickému zánětu (zvýšené produkci cytokinů) a následně tak přispívat k rozvoji obezity, inzulínové rezistence a vzniku metabolického syndromu (Liauchonak et al., 2019).
3. Působení nekalorických sladidel na naučenou odpověď na sladkou chuť
Na rozdíl od fruktózy (ovocný cukr) a sacharózy (stolní cukr) se předpokládalo, že nekalorická sladidla projdou zažívacím traktem bez nějakého efektu na metabolismus člověka. Paradoxně, konzumace nekalorických sladidel je dle epidemiologických studií asociována s nárůstem tělesné hmotnosti. I nekalorická sladidla totiž stimulují specifické receptory sladké chuti, a překvapivě tak spouští podobné reakce (uvolňování konkrétních hormonů) jako tomu je u působení fruktózy a sacharózy. Příjem nekalorických sladidel také snižuje váhu sladké chuti jako signálu o příjmu energie pro mozek, což vede k pozitivní energetické rovnováze a nárůstu tělesné hmotnosti (Liauchonak et al., 2019).
Závěr
Organismus člověka funguje jako jeden komplexní systém, což znamená, že ovlivnění sebemenší části tohoto systému může mít v důsledku vliv na systém celý. Z tohoto důvodu asi není překvapením, že pravidelný příjem nekalorických sladidel způsobuje (dle epidemiologických studií) nárůst tělesné hmotnosti a vznik některých chronických onemocnění. Výše jsou popsána možná vysvětlení samotného mechanismu působení nekalorických sladidel. Bohužel pro úplné vysvětlení jsou zapotřebí další klinické a experimentální výzkumné studie.
https://www.facebook.com/groups/2693287317665375
Referenční seznam:
Han, P., Bagenna, B., & Fu, M. (2019). The sweet taste signalling pathways in the oral cavity and the gastrointestinal tract affect human appetite and food intake: a review. International Journal of Food Sciences and Nutrition, 70(2), 125–135. https://doi.org/10.1080/09637486.2018.1492522
Laffitte, A., Neiers, F., & Briand, L. (2014). Functional roles of the sweet taste receptor in oral and extraoral tissues. Current Opinion in Clinical Nutrition and Metabolic Care, 17(4), 379–385. https://doi.org/10.1097/MCO.0000000000000058
Liauchonak, I., Qorri, B., Dawoud, F., Riat, Y., & Szewczuk, M. (2019). Non-Nutritive Sweeteners and Their Implications on the Development of Metabolic Syndrome. Nutrients, 11(3), 644. https://doi.org/10.3390/nu11030644
Salonen, A., Lahti, L., Salojärvi, J., Holtrop, G., Korpela, K., Duncan, S. H., Date, P., Farquharson, F., Johnstone, A. M., Lobley, G. E., Louis, P., Flint, H. J., & De Vos, W. M. (2014). Impact of diet and individual variation on intestinal microbiota composition and fermentation products in obese men. ISME Journal, 8(11), 2218–2230. https://doi.org/10.1038/ismej.2014.63
